Slavit nebo neslavit Silvestr aneb ohlédnutí za rokem 2014

29. prosince 2014 v 13:22 | Černá Liška |  Úvahy a zamyšlení
Tenhle článek se chystám napsat už pár dní. Ale protože mám blog krátce a nikdo sem nejspíš nechodí, bude sloužit spíš jako zaznamenání mých vzpomínek a zároveň sepsání "plánů" na nadcházející rok. Pak si ho zpětně budu moct přečíst a uvidím, co z toho se splnilo a kam můj život dál směřuje :)

Osobně Silvestr a spojené oslavy konce roku nemám moc ráda. Mám k tomu celkem dost důvodů.
Nemám ráda ohňostroje a petardy, protože moji pejsci z nich mají hrůzu. A hlavně mi celý Silvestr přijde docela depresivní. Jeden rok končí, jsme zase na začátku něčeho nového a jsme zase o rok starší. Na druhou stranu to ale může být dobrá příležitost, pokud chceme něco ve svém životě změnit nebo začít s něčím novým. Na nový rok k tomu je vhodná příležitost :)



Pokusím se ještě nějak shrnout můj uplynulý rok. Ale protože žiju hodně nudným a stereotypním životem, moc zajímavých věcí tam asi nebude :D
V lednu jsem byla celkem optimistická a natěšená na jaro. Také jsem si našla nové přátele, které jsem ale později díky svojí blbosti zase ztratila. Po delší době jsem začala chodit ke koním a to mě hodně naplňovalo, měsíce utíkaly jako voda. Zima se přehoupla v jaro a já jsem byla na svoje poměry šťastná. S mojí fenkou jsem v březnu byla po dlouhé době na agility závodech. Prostě jsme si užívali, i když se psama jsem toho už zdaleka nedělala tolik jako dřív. Plánovala jsem si začít chodit na nový cvičák, což nevyšlo.
V červnu jsem úspěšně ukončila druhák a začaly prázdniny. A nějak jsem postupně spadla do starých kolejí, jinak řečeno uzavírání se doma, deprese a vzdávání se všeho. Opustila jsem svoje kamarády u koní a začala se zase víc věnovat psům. Pak už byl život totálně stejný. Pro okolí se mohlo zdát, že jsem šťastná, ale já dokážu svoje pravé emoce hodně skrávat.
V září jsem nastoupila do třeťáku a v říjnu se mi splnil jeden z mých snů - pořídila jsem si černého orientálního kocourka ♥ Listopad byl ve znamení mých narozenin a ještě větších depresí, izolace a uzavírání se do sebe. Nechtěla jsem být s lidma, jen se svýma zvířatama. Bohužel už za měsíc jsem následkem okolností pochopila, že bych si měla vážit každé minuty. 17. prosince mi navždy dešel do zvířecího nebe můj skoro 14ti letý labradorský retrívr. Možná se to dalo čekat, protože byl už hodně starý, ale já jsem žila v naivní představě, že zrovna on tady přece bude navždy. Vyrostla jsem s ním a brala ho jako samozřejmou součást mojeho života. Byl to můj první pes a ikdyž mám ještě další dva psy, je tu hrozně prázdno. Spolu s ním odešlo i kus mě. Teprve po jeho smrti jsem si začala uvědomovat, jak moc pro mě znamenal. Jeho veselá povaha, komunikace s lidma, nošení věcí, tvrdohlavost, láska k jídlu a vodě a vymýšlení blbostí nedokáže nikdo nahradit.
Uvědomila jsem si, že si musím vážit toho co mám, být šťaatná a nežít jen čekáním na budoucnost. Protože nikdy nevíte, co se může stát následující den.
Letošní Vánoce prošly úplně mimo mě. Vůbec jsem je nevnímala. A tím jsme se dostali na konec tohoto roku, až do dnešního dne. Silvestr je až za pár dní, ale to už je tak nějak jedno :)


A moje plány a "předsevzetí" na další rok?
První a největší plán, v který doufám, je pořízení si nového labradora. Možná se to nezdá tak složité na zrealizování, ale to bych nebyla já, kdybych neměla speciální nároky. Fakt se mi nelíbí většina labradorů v česku, tlustí, širocí a na krátkých nohách. Byla jsem zvyklá mít doma atleta. proto bych chtěla laba s trialové linie, se kterým bych se mohla věnovat working testům. Další háček je, že bych chtěla nejradši žlutého psa. V česku vím snad jen o dvou chovkách, jedna z nich plánuje štěnda, ale v černé barvě. Takže mám několik možností: 1. pořídit si žlutého laba z show linie a smířit se s tím, že nebude mít postavu podle mých představ (pracovat bych s ním chtěla stejně) 2. pořídit si černého trialového psa a smířit se s tím, že nebude žlutý, za 3. importovat si žlutého trialového psa z Německa nebo z jiného státu (ale to je v mém případě asi nereálné jak z finančních důvodů, tak kvůli jazykové bariéře) a za 4. najít opuštěného labradora v útulku a adoptovat ho. Samozřejmě ještě další podmínkou je, že dokážu o mém rozhodnutí přesvědčit rodiče. Jsem opravdu zvědavá, jak tohle nakonec dopadne. Momentálně celé dny i noci nepřemýšlím nad ničím jiným.
Druhý a neméně velký plán je začít během roku postupně s rekonstrukcí mého "druhého domova", kde mám v plánu v budoucnu aspoň přes léto bydlet. Mám už detailní představy o tom, jak by to tam mělo vypadat. Samozřejmě by to chtělo o mnoho víc peněz než máme, ale to nás neodradí. Budeme postupovat pomalu, ale přece. :D
Třetí ještě celkem podstatný plán je, začít se věnovat natáčení videí na youtube. Mám spoustu nápadů na videa a hlavně bych chtěla, aby mi to pomohlo od mé příšerné stydlivosti. :D K tomu ale budu potřebovat nový počítat, protože můj noťas je už rok mimo provoz. Snad v březnu se mi poštěstí.
No a pak už jsou to jen takové menší plány, přání nebo předsevzetí jako třeba
přestat si barvit vlasy a nechat si je dorůst
přestat si kousat nehty (ehm :D)
začít se o sebe víc starat
užívat si život (pokud možno)
věnovat se škole
vrátit se k zdravé stravě
věnovat se tomuto blogu
... a určitě mě postupně napadnou ještě další věci.


A jsme u konce článku :) Pokud si ho třeba někdy někdo přečte, gratuluji. A pokud ne, nevadí. Píšu ho hlavně proto, abych si ho třeba za rok mohla přečíst a zhodnotit, co z toho se opravdu stalo a jak to všechno nakonec dopadlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Zanech po sobě stopu :)

- KLIK -

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Design by Černá Liška | 2016