Starosti s kocourkem

8. ledna 2015 v 19:40 | Černá Liška |  Zápisník
Několik posledních dnů mám celkem velké starosti o mého kocourka.
Začalo to před pár dny, kdy jsem zpozorovala, že míň jí, polehává a celkově je unavený, skoro celý den prospal. Sice jedl o něco méně, ale jedl, takže jsem tomu prozatím nepřikládala až takový význam. Ale předevčírem se k tomu přidal ještě průjem a to už jsem začala mírně panikařit. Chuť k jídlu ale pořád měl. Večer mu ale začalo téct z oka a ucpal se mu nos a to už jsem si říkala, že je asi zle.

Na rady zkušenějších jsem mu uvařila kousek kuřecích prsíček, protože to by mělo od průjmu pomoct. A taky že pomohlo, ale nic jiného se tím bohužel nevyřešilo. Jelikož byl večer, tak už jsme k veterinářce nemohli, ale vyrazili jsme hned další den.
Večer už na něm bylo dost vidět, že mu není ani trochu dobře. Špatně se mu dýchalo a jen ležel.
Každou noc když si jdu lehnout, tak to vypadá tak, že jeden pes si lehne vedle mojí postele, druhý pod peřinu ke mně v posteli a kocour si taky vleze pod peřinu. A takhle pěkně obklopená zvířátky spím celou noc :)
Nevím proč, ale dneska se kocour rozmyslel, že nebude spát jako obvykle, ale za každou cenu se snažil lehnout si mi do obličeje. :D Chvíli jsme se takhle přestrkovali, až ho to přestalo bavit a jako kompromis pro nás oba si lehl na polštář vedle mojí hlavy, takže jsem mohla i dýchat. :D Vážně nevím o co tu noc šlo, ale když moje fenka Maya zjistila, že kocour je na polštáři, usmyslela si, že si tam za každou cenu lehne taky. Což už není taková sranda, když má 12 kg a oproti dvoukilovému kotěti je to dost rozdíl. Tak jsme celou noc takhle různě blbli a moc jsem se nevyspala.

Další den to s kocourkem vypadalo snad ještě o trochu hůř, ale kuřecí masíčko si dával. To už jsem se ale chystala k veterinářce. Naštěstí jsem si to dovedla dobře načasovat a v čekárně nikdo nebyl, takže jsme šli hned na řadu.
Vetka se po popsání příznaků moc nadšeně netvářila. Změřila mu teplotu, což se neobešlo bez Artyho protestů a pár škrábanců na mojí ruce. Zjistilo se, že má dost vysokou teplotu - 40 stupňů. Ach jo... Vetka říkala, že to může být nějaký zánět, něco s ledvinama, prostě cokoliv, že se mu musí udělat odběr krve a teprve pak se bude moct konkrétněji vyjádřit. Naznačovala, že to může být i selhání imunity a že doufá, že to není to co by mohlo být. V tu chvíli mi došlo, kam tím míří.
Jedna z kočičích velmi nebezpečných nemocí se nazývá FIV (syndrom získané ztráty imunity, lidově nazývané jako kočičí AIDS) a není léčitelná. O této nemoci vím dlouho, ale nenapadlo by mě, že by jí mohl mít můj kocour. Nicméně veterinářka se zatím konkrétně nevyjádřila, to se uvidí až z výsledku krevních testů na které půjdeme příští týden. Po příchodu domů jsem několik hodin seděla a googlila příznaky této hnusné nemoci. Na několik procent mě to uklidnilo, protože mezi příznaky se objevují zvětšené uzliny, což Art nemá. Koťata se můžou nakazit od matky, ale nemoc se následně většinou projeví až během několika let. A jemu je teprve 5 měsíců, takže mám ještě nějakou naději, že třeba jen někde chytl nějakou infekci a že to nebude nic vážného.
Nechci si zatím představovat a předbíhat, ale strašně moc se teď modlím k vesmíru, aby mu nic vážného nebylo. Mám totiž pocit, jako bych teď musela zaplatit nějakou zvrácenou daň. Daň za to, že já, která jsem vždycky prohlašovala, že si NIKDY nepořídím zvíře bez PP a vyloženě jsem bojovala proti lidem, co to dělali. Nesnášela jsem množitele a rádoby chovatele psů a koček bez průkazu původu. Ale pak najednou byla touha po černém kocourkovi silnější a v duchu jsem uchlácholila sama sebe, že "chovatelka". od které Artyho mám, je v pohodě. Což o to, možná i v pohodě byla, vypadalo to, že zvířata má ráda. ALE. Samozřejmě rodiče koťat nebyli testovaní právě na FIV, FIP, Felv a další kočičí nemoci. A to je největší problém u bezpapírových koček. Sice zaplatíte menší pořizovací cenu, ale následnými problémy a léčbou do něj vrazíte mnohokrát víc. Bohužel. A já jsem tohle odjakžia věděla, ale najednou jsem se stala slepou. A teď za to pykám.
Mám Artemiska doma 2 a půl měsíce a za tu dobu mi strašně moc přirostl k srdci. Nedovedu si představit, že by se mu mělo něco stát... A jsem z toho značně na nervy. Vážně se modlím, ať to dobře dopadne.
Zítra jedu do školy psát spoustu písemek, na které jsem se samozřejmě ani z poloviny nestihla připravit tak jak jsem chtěla. Nemůžu se na nic soustředit. Držte nám prosím palce! :) A snad vše dobře dopadne.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Design by Černá Liška | 2016